Tento pravopisný princip se neuplatňuje stále, ale jen tam, kde v romském textu nějak potřebujeme přejít do jiného jazyka: formou různých citačních spojení, vkládání českých, slovenských nebo třeba anglických sousloví, názvů, částí vět a podobně.

Pozor! Nejsou tím myšleny přejímky, ty jsou součástí romštiny. Čili jednotlivá slova, která jsou řádně přejata do romštiny a případně skloňována romsky, ta píšeme normálně dle předchozích zásad romského pravopisu.

Příklad přejímek, tedy slov, která se do tohoto principu nepočítají:

streďiskos, streďiskostar apod.

medialno (medijalno), medi(j)alna, medi(j)alnone atd.

 

Předpisy a doporučení v pravidlech:

V roce 1991 bylo pravidlo formulováno v Romsko – českém slovníku následovně:

Citujeme-li v romštině české slovo, název nebo širší slovní útvar neopatřené romskými koncovkami, užíváme český pravopis:

Příklad: miro dad chudňa vyznamenání za vynikající práci (můj otec dostal vyznamenání za vynikající práci).

 

V letech 1996-97 bylo v časopise Romano džaniben doplněno doporučení oddělovat „přeskok“ do cizího pravopisu změnou typu písma, nejlépe ve standardním textu kurzívou:

Příklad: Miro dad chudňa vyznamenání za vynikající práci u has olestar igen rado.

A v textu psaném kurzivou naopak:

Příklad: Miro dad chudňa vyznamenání za vynikající práci u has olestar igen rado.

 

V letech 2006-2008 se v oficiálních pravidlech vyšlých ve Slovenské republice objevuje tento princip poprvé pod názvem „etymologický princip“. Je zde ovšem vztahován jen k zavedeným cizím vlastním jménům jako je král Xerxes nebo město Washington. Tato pravidla jsou totiž konstruována na prvním místě pro romštinu školní a velmi oficiální, která se obejde bez jakýchkoli přeskoků do majoritních jazyků. Pravidla však tyto prvky jazykového kontaktu přímo nezakazují. Takže novináři a překladatelé do romštiny, kteří se často bez „živé“ romštiny s občasnou vsuvkou z majoritního jazyka neobejdou, mohou postupovat podle předchozích doporučení.